Hlučné "aaach" máme v přirozené výbavě

Když jsem se probudila dnes v noci kolem třetí hodiny, slyšela jsem kromě vytrvalého bušení deště na naši balkónovou římsu ještě něco jiného. Jasně identifikovatelné ženské zvuky vysokého vzrušení. Bylo to těch několik výkřiků a táhlých stenů, které vás donutí si na chvíli uvědomit celým tělem, že i vy jste sexuální bytostí, ať už je vám to zrovna příjemné či nikoli. 

Hlavou se mi začaly honit myšlenky o tom, jak je pro mnoho lidí (mých klientů/tek) vydávání zvuků při vzrušení obtížné a také to, jak subjektivně uvažujeme o tom, které zvuky jsou nedostatečné, kdy je to „tak akorát“ a kdy je to „až příliš“. A nejedná se tu jen o přenocování na návštěvě u tchýně.

Často slýchávám od žen na svých kurzech, že jejich muži jsou příliš potichu. Kromě toho, že tak nedokáží rozpoznat, co partnerům dělá dobře, ani vlastně nedokáží ohodnotit svůj vlastní výkon v roli milenky a následně tak ztrácí sebevědomí. Erekce jako jediná zpětná vazba od muže není pro citlivé ženské ucho zcela evidentně dostačující. Může nám to být milé či nemilé, těmi, kdo vydává více zvuků během kopulace jsme přece jen my, ženy.

Muži mi na druhou stranu líčí rozmanitost ženských zvukových projevů od úplného ticha prokládaného jemnými a stupňujícími se tenzemi těla až k divoké a pestré paletě někdy skoro zvířecích projevů. Někteří muži hodnotí svůj výkon na základě intenzity zvuků, které žena vydává, a podle toho také usuzují na sílu orgasmu, kterou žena prožila. Jiní muži bez ohledu na hlučnost představení nejsou sto rozpoznat, zdali měla žena orgasmus či ne. Ačkoli se ta druhá skupina jeví jako partička „looserů“, je mnohem blíže pravdě, než by se mohlo jevit na první pohled. Naše vokalizace totiž ukrývá ledacos, nicméně orgasmus velmi často nebývá součástí velkolepé show.

V živočišné říši nejsme jedinými primáty, jejichž samičky výrazně a nápaditě vokalizují při páření. Stuart Semple v knize Sex at Down na základě pozorování různých druhů primátů vyvozuje, že „u mnoha druhů samičky vokalizují výrazněji před, v průběhu a po páření.“  Ve své studii, kde shromáždil a analyzoval data z 550 nahrávek kopulačních zvuků paviánů uvádí, že „komplexní zvuky samiček obsahují obě dvě klíčové informace, a to jak blízko se samička nachází ovulaci i to, jaký status má ve skupině samec, který ji k vydávání zvuků inspiroval“. Hezky řečeno, že?

Semple dále říká, že „se hromadí další důkazy pro to, že samičky výraznou vokalizací přivolávaly samce do své skupiny.“ Zvuky páření zvané odborně Female Copulatory Vocalization (FCV, Ženská kopulační vokalizace) jsou podle studií totiž výrazně asociované s promiskuitním chováním daného druhu, tedy nikoli s monogamním uspořádáním, které je nám kulturně předkládáno jako přirozené pro náš druh. Alan Dickson, jak uvádí autoři knihy Sex at Down, „si povšiml, že samičky promiskuitnějších druhů vydávají mnohem komplexnější zvuky než samičky monogamních druhů“.

Je vysoce pravděpodobné, že když půjdete po ulici ve skupině přátel a najednou uslyšíte z oken domu nablízku ženské zvuky tohoto typu, navzdory reálnému nebo ze slušnosti předstíranému studu budou tyto zvuky pro muže ve skupině vesměs vábivé a to bez ohledu na fakt, že dotyčnou neviděli na vlastní oči. Ještě upřímnější reakce v takové situaci byste se dočkali u výhradně mužské skupiny.

Vzpomněla jsem si při psaní řádků výše na příběh jedné ze svých klientek, která mi vyprávěla, že vždy, když se v posteli trochu odváže, začne se hýbat a vydávat zvuky, partner jí v poloze na misionáře důrazně sevře dlaněmi obě ramena a se slovy: „Mlč a nehýbej se!“  přiráží zarputile dál. Jinou polohu nikdy nedělali. Dalo by se v tomto příběhu s nadsázkou říct, že snaha zabránit partnerce vokalizovat a tak „vábit pomyslné další muže do ringu“ měla vlastně úplně opačný efekt. Jak si asi dokážete představit, klientka si nakonec našla jiného milence.

Ano, výchova v prostředí silně potlačovaných emocí může člověka předurčit k prožívání sexuality tímto zatvrzelým a velmi spoutaným způsobem. Jakékoli zvuky či jinak projevované emoce nad rámec zažitý v rodině mohou potom působit jako „přes čáru“ či „až příliš“. Navíc některé zvuky mohou partnery vzájemně rozlaďovat. A to velmi dobře platí i v situaci, kdy se pokouší vzájemně sladit na swingers party více párů najednou. Pokud si samičky, promiňtě, dotyčné dámy obou párů, zvukově nesednou, nemá příliš smysl se pouštět do dalších vzájemných experimentů. Nemusím podotýkat, jak příjemné je, když je to právě naopak.

K tomu, co jsem popsala, je dobré si uvědomit, že role zvuků při vzrušení nemusí nezbytně nutně plnit jen párovou funkci. Díky tantrickému učení se můžete dovědět, kam až, rozuměj do jaké čakry (energetického centra těla) vzrušení dostoupalo podle stenů, které žena vydává.

Vydáváte-li nízké zvuky podobající se hlásce “oooo“, je vaše vzrušení nejspíše kolem první či druhé čakry. Vzrušení bude tedy hodně v oblasti genitálií. „Ooooh“ je třetí čakra, „achhh“ je čtvrtá srdeční čakra. Tady už se začínají dít zajímavé věci a hodně s vámi hýbou emoce. „Ajýýýýý“ je zvuk páté čakry v krku a vysoké zvuky podobající se „ííííííííííí“ přináleží pohybu energie v šesté a sedmé čakře na hlavě.

Jako praktik dodávám, že dost malé procento žen při orgasmu řve „jako tur“ (podobný zvuk jsem vydávala pouze jednou při seskoku bungee jumpu :-). Muži si na tento zvuk musí chvíli zvykat a netuším, jak moc by přivábil další nevědomé samce. Na druhou stranu si umím celkem dobře představit, že by tento zvuk takřka stoprocentně mohl odradit útočícího lva či tygra v domnění, že tam někde je podivný sok, kterému bude lepší se na hony vyhnout. (V době, kdy se naši předkové potýkali se lvy a tygry, ale zcela jistě nebyly k mání pro samičky našeho druhu tak silné vibrátory, jako dnes, takže je tato debata spíše hodně hypotetická.)

Vlastně ani sama nevím, kdy jsem tyhle osvobozené a hlučné momenty začala prožívat, ale zkušenost mi říká, že „ukřičené orgasmy“ jsou mnohem plnější a uspokojivější, než ty tiché, které občas v pozdních hodinách zařazuji z důvodů tolerance vůči sousedům. V závislosti na síle orgasmu si pak pamatuji či přesněji spíš nepamatuji, jak moc a jak dlouho jsem vlastně křičela. Od toho ale velmi dobře slouží nahrávací technika a tak se díky svému orgasmickému křiku mohu zpětně podívat třeba na to, jak dlouho vlastně trval orgasmus a v jakých čakrách se mé mumlání, knučení, achhhání a kvíííílení  pohybovalo. I to bývá zajímavé zjištění.

Závěrem dvě drobné poznámky. Pokud vás článek přesvědčil k tomu, že se odvážíte experimentovat se zvuky a doposud jste byly tichou vodou, doporučuji to zkusit to při hlučnější hudbě a nejlépe při masturbaci jako „nanečisto“. Připravte se na to, že vaše první zvuky budou tak trochu prkenné. To ale vůbec nevadí. Každý z nás se v určitém ohledu vymaňuje ze sexuální represe a zvuky bývají velmi častou oblastí zábran.

Takže sláva prvním křečovitým „ooooh“ a „uuuuch“, protože ty bývají při pravidelné praxi cestou k lepším prožitkům vzrušení. A pokud si chcete své první pokusy poslechnout, zjistit, čemu se podobají a zbavit se co nejrychleji vlastního studu, vezměte si sluchátka, pusťte si do nich hudbu a zvenku se nahrajte na záznamník. Možná se za pár hodin potkáte s úplně novou sexy vokalizující bytostí, jejímuž vábení byste stěží odolávali i vy. :-)

Další články autorky k tématu: Jazyk lásky a společný rytmus - ČTĚTE ZDE.